Živím se psaním.
A jednou jsem napsal o ní.
Trvalo to ale půl roku, než mi vyzradila svůj příběh. Neřekla mi totiž o sobě všechno a hned. Vždy to byly jen epizody z téměř sedmi dekád života, které jsem zaznamenával při našich setkáních. Bylo to intenzivní a bylo obtížné se do ní za toho půl roku nezamilovat. Ale přestože jsem s ní strávil hodiny a hodiny, nikdy se mi nepodařilo postřehnout vůni jejich vlasů – tak jako ji člověk postřehne při přátelském políbení na tvář. Nikdy jsem nestiskl její dlaň ani nezaslechl tón jejího hlasu. Zemřela totiž deset let předtím, než jsme se poznali.
A tak se zrodila pohádka. Místy přistrojená, občas trochu zamlžená, ale celá jenom o ní. Pohádka o Zorce.
Pak jsem poznal ještě další lidi. Další osudy. A o všech jsem něco napsal. Do časopisů Montana a SNOW. Pěkně na papír, protože papír voní. Nebo taky na horolidi.
A napsal jsem i dost webů, reklamních textů, blogových a PR článků. Rok co rok taky píšu taková jiná PFka:
Nepíšu, jen když nemám co říct.
Ale jestli vy víte, o čem bych měl napsat, tak prosím, napište mi: jsem@honzanavratil.com
