Samozřejmě, že jsme si vždycky utahovali lyže na fest. Byla by pěkná blbost mít při takovým vysokohorským sjezdu sichrový vázání, co vypíná, když se do něho jen o trochu víc zatlačí. Vždyť tam se i… Číst dál "Slávku, nezlob"

Ten odpor ho překvapil. Myslel, že se prostě pořádně rozmáchne a šup – kov prosviští gumou do prázdna. Zkusil to jednou. Podruhé. Potřetí. Pokaždé s vyšší a vyšší razancí. Ale hrot šroubováku se od obrovské… Číst dál "Největší škůdce"

„Tak co?“ bafl jsem nedočkavě do telefonu, když se vyzváněcí tón v půlce přerušil a na lince to zachrastilo, „ještě žiješ?“  Jenže odpověď žádná. „Stando, jsi tam?“ Možná se mu hovor přijal v kapse. „Haló,… Číst dál "Vagónovo zkamenělý srdce"

Pradědeček Franz byl přesvědčený, že všechny tyhle věštby z karet nejsou nic než babský plky. Takže když na podzim jednačtyřicátého roku prababičce Fanušce jasnovidka z obrázků vyčetla, že už je vlastně skoro po válce, stejně… Číst dál "Jak to vykládají jasnovidky"

Byla to taková malá dřevěná chaloupka – ze všech stran obložená dřevem, které na podzim musel někdo naštípat a pořádně se u toho zapotit. A protože střecha té chaloupky byla sedlová, tak se na ni… Číst dál "Údolní záře"

Na tom kopci – vlastně, co kopci – na té ohromné hoře, které hlubokou poklonou a odevzdaným povzdechem teď museli vzdát úctu, protože ještě pořádný kus ledu, skály a kamení trčel nad jejich hlavami –,… Číst dál "Celý život"

Kolikrát už nad tím mávl rukou. Nechal to být, prostě to přečkal a vzal to jako úděl místa, na kterém žije. Ale tentokrát ho to rozpálilo. Byla půlka ledna. Snad úterý. Zkrátka normální všední večer.… Číst dál "Poslední domorodec"