Žiju v tichu Jeseníků. S výhledem na louku, na které jsem se učil lyžovat. Pod lesem, kde začínají stezky na hřebeny hor. Se štěnětem Forestem, který své jméno dostal podle toho, kde spolu trávíme nejvíc času.
Zjistil jsem, že na hory prostě patřím. A rozhodl jsem se tady věnovat psaní. Mám rád samotu, ale taky hluboké rozhovory. Baví mě sedět u stolu s lidmi, kteří vzpomínají. Protože právě jejich příběhy se pak často stávají součástí mých vlastních.
Každé dva týdny posílám newsletter. V něm pokaždé ukážu kousek ze zákulisí mého psaní. Seznámím vás s lidmi, o kterých píšu. Vezmu vás na místa, kde čas plyne jinak. A když dokončím povídku, dostanete ji jako první.
Přihlaste se a zůstaňme ve spojení.
Medailonek
Honza Navrátil žije v tichu Jeseníků – s výhledem na louku, kde se učil lyžovat, se psem Forestem, který dostal jméno podle míst, kde společně tráví nejvíce času. Po opakovaných pokusech odejít z Jeseníků do města dospěl k závěru, že na hory prostě patří. Postupně upozadil svou původní profesi copywritera a plně se ponořil do tvůrčího psaní. Má rád samotu, ale i dlouhé rozhovory s lidmi, kteří vzpomínají a vyprávějí. Právě tato setkání inspirují jeho tvorbu, ve které bere čtenáře na místa, kde čas plyne jinak. Ve svém newsletteru pravidelně odhaluje zákulisí svého tvůrčího procesu, představuje život na horách a seznamuje čtenáře s lidmi, o kterých píše.