Blog

Pour Féliciter? Nebo jen Podřadný Fascikl?

Přejeme příjemné prožití svátků vánočních a úspěšný start do nového roku. Ano, my taky. Jako stošestí v pořadí. Určitě máte radost, že jsme si na vás takto originálně vzpomněli. Jako těch stopět před námi.


To víte, přece nebudeme dělat kládu ze štégrajfu. PFko je povinnost. To se poslat musí.

Musí?

A to bych se na to podíval. Když už musí, tak ať to je alespoň Pořádnej Fičák. Psaný Fištrónem. Přijatelný Fejsbukem. A ne takovej Prachsprostej Fuck.

Protože co si budeme povídat. Když vám před Vánoci přijde do mailové schránky už nevímkolikáté přání veselých Vánoc a šťastného nového roku, zahřeje vás to tak příjemně u srdce, že tu zprávu, ještě celí rozněžnělí, uložíte do složky, kde jí bude nejlíp. Do koše.


Tak jsem byl požádán...

... abych udělal mým dvěma nejmilejším klientům PFko. Po dni bezradného tápání, vyťukávání trapných frází a jejich opětovném mazání, mlácení hlavou do stolu, čtvrtém kafi a depresivních vykřicích do ticha přestali tito dva být mými nejmilejšími klienty. Zasraný PFko!!!

Nicméně jsem si udělal dokonalou rešerši světové PF kreativity.

A 99,99 % je totální bullshit, u kterého nikdo nepřemýšlí dál, než k úvaze: "Musíme poslat PFko. Dej tam sněhuláka na pánvičce, jak si krájí mrkev. Vaše Tescoma." 

Takže se fakt není kde inspirovat. Pročež jsem sepsal...


Pět Fází Půvabem Fintěného PF

Což ve zkratce znamená vynechat slova: Vánoce, plné, pohody, lásky, klidu, v novém, roce, hodně, štěstí, zdraví, osobních a pracovních, úspěchů, přejí


1. Poslání Filigránské

Že máme mít veselý svátky nám už od srpna připomíná ten zelenej šmejd. A mnoho štěstí, zdraví a úspěchů budeme mít, dokud bude Andrej snít ve Strakovce. A on bude. A bude a bude! To si pamatujte.

Takže proč se opakovat.

Dejte tomu hloubku. Zadrnkejte na city. Donuťte adresáty vašeho PFka, aby se nad ním alespoň na chvíli zastavili a zamysleli.

bilek-pf_2019-final-2-512x1024.jpg

2. Pokleslý Frňák

Tohle je tip pro manažery všech Předokonalých Firem: Zhluboka se nadechněte... a polkněte své ego.

Už? Výborně. Po rameni se plácáte celý rok. Tak co se pro jednou vykašlat na: "Dokonalost skrytou v detailech?" Co takhle umazat ladné linky vašeho s láskou vyrobeného produktu a pro změnu se zabývat těmi lidmi na druhé straně přijímače? Když jsou ty Vánoce.

Je to přání. Pour Féliciter – pro poblahopřání. Ne pro sebechválu.



3. Pozitivně Foukající

Vaše PFko musí pohladit jako vááánek. Slova volte měkkoučká jak chundelatá deka, do které se zabalíte s čajem, cukrovím a Danielle Steelovou.

A ne: "Pracujeme, projektujeme a stavíme nový rok. Váš Adolf Hitler."

Jsou Vánoce. Čas, kdy i slušní lidé brněnští povolí bicepsy a do bramborového salátu jim ukápne slza. Maximálně jedna teda. A víc ani hovno.

Tak buďte něžní. A nejen vy, chlapci. Také děvčata...

AK_zahrady-pf_2019-final-512x1024.jpg


4. Přiměřeně Ftipné

Humor je fajn. Ale mně se třeba hrozně nelíbí, když je někdo ironický až sarkastický. Ke všemu, když jde o tak vážnou věc, jako jsou Vánoce. Vždyť stačí chvilku zaváhat a na přeplněném parkovišti u obchoďáku nacouvete do auta toho pána, co jste mu před deseti minutami vyfoukli poslední televizi Samsung se 70 % slevou. A to prostě není legrace.

Ale vážně.

Vtípky na PFku ano. Ale čeho je moc, toho je příliš. Musí to mít styl a úroveň. Znovu opakuji: Jsou Vánoce.

asolo_PF_2019_asolo-512x1024.jpg

5. Předběhněte Frontu

A teď, když už skoro všechno víte, vám řeknu to hlavní. Ještě předtím si ale představte ty lidi na druhém konci - adresáty vašeho PFka. Po ránu usedají k počítači, otvírají emailovou schránku a tam... 39 nových zpráv. 38 s předmětem PF 2019. Jak z nich vyčnívá to vaše?

Takže Poslední Finesa - pošlete PFko, jaké byste sami chtěli dostat.

A já vám za něj Pošlu Fáčko.

A to se necháte? Takhle se sebou manipulovat?

Necháte. My všichni necháme. Protože to máme rádi. Takhle si společně u piva hezky zanadávat na ten čím dál horší svět. Který je sice ve skutečnosti lepší a lepší, ale co na tom. Dobrá zpráva není zpráva.

Viďte, milé mediální domy?

Schválně, kdy jste naposledy četli nebo slyšeli něco jako: "Svět je zdravější! Průměrná délka života tento rok celosvětově překročila 70 let." Nebo: "Na světě se žije lépe! Počet lidí žijících v zemích se středním příjmem meziročně vzrostl o 3 %."

Prdičky naší babičky. To tak spíš: "Syrský uprchlík znásilnil sedmdesátiletou důchodkyni a nevšiml si, že to nebyla důchodkyně, nýbrž důchodce!"

Pak se přidá Václav Klaus mladší a šli byste si to nejradši hodit. Evropská unie špatně. Migrace špatně. Zedníci špatně. Počasí špatně. O tom málo bílým sněhu ani nemluvě. Opozice špatně. "Počkat, vždyť já jsem opozice! Ale za to může EU." Prostě všechno špatně. Ani zvířátko na závěr už to nevytrhne.

Informace na druhém místě

Média sice píšou, natáčejí a hlásají, ale pro naše modrý oči to nedělají. V prvé řadě si musejí vydělat na rohlíky. A ty jim zaplatí jenom příjmy z reklamy. Takže čím víc lidí reklamu uvidí, tím vypečenější ty rohlíky budou.

Jak potom může vypadat takové klasické zadání pro novin(k)áře?

Napiš něco hezkého o tom, že počet přírodních katastrof se za posledních 100 let snížil na polovinu? Ani boha! Vymysli nadpis, na který budou lidi klikat. A tak na hlavní stránce naším pravým ukazovákem na myši smýká "Tornádo, co se prohnalo školkou a děti ještě týden pršely z nebe."

OK, to jsem trochu přehnal.

Ale ten klesající počet katastrof si z prstu necucám. To je FAKT.

4,2 milionu mrtvých miminek

A tohle hrozné číslo je taky FAKT. 4,2 milionu dětí se jen v roce 2016 nedožilo ani roku života. TO - JE - DĚS! Kde to prokristapána žijeme? Tenhle svět je opravdu hnůj.

Ale víte co? Podle mě je to docela hezké číslo. A nepoprskejte si monitor.

Naštěstí jsem dost daleko, abych od vás hned nechytil jednu v amoku přesně mířenou a měl čas vám to vysvětlit. Totiž, když si ty 4,2 miliony plovoucí ve vzduchoprázdnu zařadíte do kontextu, zjistíte, že s námi zase někdo hraje nefér hru. Takže: v roce 2015 zemřelo na celém světě 4,4 milionu miminek, rok předtím 4,5 milionu a v roce 1950 zemřelo na planetě 14,4 milionu miminek!

Už to vypadá jinak, ne?

A teď dosadíme ještě jednu proměnnou.

V roce 1950 přišlo na svět 97 milionů dětí. A v našem "tragickém" roce 2016 se narodilo 141 milionů dětí! Tak to hezky podělíme a hodí nám to 15% úmrtnost v roce 1950 oproti 3% úmrtnosti v roce 2016.

Voilá! Svět je se zlepšuje.

A stejně se furt jenom vraždí

No jasně, vypadá to tak. Syřani vraždí. Afgánci vraždí. Islámský stát vraždí. Koťátka se vraždí. A Dagmar Honsová včera správně předpověděla, že dnes bude v Praze svítit sluníčko.

WTF?! Co je to za zprávu?

No jo, takový věci nikoho nezajímají. Říkají se hlavně doprdeletojsoualehrůzy, páč ty přece táhnou. Na takový se kliká, sdílejí se, komentují se a... příjmy z reklamy se hrnou.

Že dřív se ale tolik špatných věcí nedělo? Sorry, ale ještě před deseti lety jsme taky nenosili televizi, noviny a rozhlas v jedné malé krabičce v kapse u kalhot. Díky sociálním sítím víme o vlastním prdu dřív, než se nám rozevřou půlky. I těch médií je víc. A v konkurenci zprava zleva je táááák snadné sklouznout k nějaké te negativní zprávičce. Alespoň malinké. Úplně nevinné pidi vraždičce. Bim ju tam: "Muž si strčil čívavu do kapsy, kde se udusila zápachem z vlastních úst."

Že žijeme v šesté nejbezpečnější zemi na světě, ve kterém je nejmíň válek v historii, už tolik netáhne. Ale je to FAKT.

Stejně jako to, že Česká republika skončila jako druhá nejpesimističtější země na světě.

Jo, zase jenom druhá.

My na západě, oni na východě

Osm nejbohatších lidí světa vlastní tolik, co polovina lidstva. Supr, tenhle titulek zabere. Pár bohatých papalášů na západě neví co s prachama a chudáci černoušci v Africe nemají co do huby. A my si samozřejmě taky žijeme jak prasata v žitě. V té naší rozvinuté zemi. Narozdíl od lidí v těch rozvojových.

Tak nás to učili ve škole, ne? Rozvinuté země - to jsme my a rozvojové - to jsou ti černí a žlutí mužíci, co toho moc nemají, do školy chodí 10 km pěšky a umírají na prachsprosté nachlazení. Tak to říkají média, politici a určitě vám to tak přednesla i paní učitelka.

Ale je to pěkná blbost!

Tohle rozdělení světa platilo možná před padesáti lety. My a ti chudí. A mezitím co... vzduchoprázdno?

Takže pro pořádek - 75 % lidí na planetě žije v zemích se středním příjmem. To znamená, že mají přístup k vodě, elektrice, vzdělání a do práce jezdí v horším případě ve čtyřech na jedné motorce, kterou řídí nejmladší člen domácnosti, co překročil hranici 130 cm výšky. Svět se totiž změnil. A počet lidí žijících v extrémní chudobě se za posledních dvacet let víc jak dvojnásobně snížíl.

Což na té Nově zase zapoměli nějak dodat. Tak alespoň bude borec na konec.

Jen malinkou pravdičku

Si to vezměte optikou naší krásné pesimistické republiky. V mediích se propírá pár pracháčů (zdravím Andreji) a pak tragický případy lidí, co s exekucí na krku skončili na ulici. Ale o 99% lidí jako vy nebo já se nemluví. Teda já už jsem v televizi byl, ale viděla to jenom moje maminka. Zato čtyřikrát. Ale to je vedlejší.

Média prostě posílají do světa jen mimořádné události.

Dva extrémní protipóly - dichotomie se tomu říká. A na normální věci se kašle. 99,9% normálních věcí mezi dvěma extrémy do zpráv nebo svého politického PR nechce. A nepotřebuje.

Tak než si zase z nějaké hrůzašpínaděs zprávy uděláte obrázek o světě, plácněte svou pravou ruku, která se už už chystla kliknout na tlačítko sdílet a ověřte si FAKTA.

Nebo si přečtěte tuhle knížku. Je fakt boží. A napsal ji vrah těch miminek.

A dost už obviňování médií a politiků, že nám neříkají pravdu. Nota bene, když oni nám ji vlastně říkají. Jenom ne celou, no. A za to do pekla nepůjdou. Maximálně do malého peklíčka, s malými kotlíky a malým ohýnkem. A zase to bude špatně. Že bychom to svedli na regulace Evropské unie, Vašku, Andreji, Tomio?

Jak jsem vyhrál volby. Asi tak na půl hodiny

To se stalo jednoho letního odpoledne, kdy jsme si řekli, že kritizovat druhé bylo sice fajn, ale kupodivu to nikdy nic nezměnilo. Chodník zůstal stejně křivej, bordel v dědině dál bordelovatěl a kyselo bylo... málo kyselý. Jak jinak.

Takže volby.

Proč proboha? Zrovna do politiky. Já, takovej slušnej kluk, co dva dny nespí z rejpavýho komentáře na facebooku, se pouštím do špíny všech špín.

Jó, to byste mi mohli říkat desetkrát.

Ale já když si prostě něco zamanu... tak za tři dny i celou dědinu křížem krážem projedu, 53 podpisů na petiční archy posbírám, vypoklonkovat jedním sociálním demokratem se nechám (kdyby jen věděl, ke komu se to hlásí) a ke všemu na první místo kandidátky se napsat nechám. Ne že bych se tomu bránil.

A jako co?

Podpis? A co jako nabízíte?

Ehm... no... my... číslo na Babiše? Nemám prosím. Makat? Samozřejmě že budeme! Islám? Tak ten tady jakoby nechceme. I když farář stejně moc práce nemá, tak by si jakoby mohl přivydělávat v mešitě... Ne, dobře, máte jakoby pravdu! Ale umím mluvit sprostě. Skoro jako pan prezident. Kundu za podpis, co vy na to? Cože? Zadarmo? Samozřejmě, všechno! Uvidíte, bude eště lepšie.

Hmm, tak ten politický marketing asi nebude moje parketa.

Já tak říkat pravdu.

Protože soudě podle volebních programů současné poctivě uležené dvanáctileté garnitury tady v obci se 700 obyvateli máme už minimálně tři doktory, čtyři informační centra a plyn přímou trubkou z Moskvy. Krásnou žlutou. A další mi už přišla zbytečná.

Jenže ta pravda není zdaleka tak důležitá jako...

Koblihy? Nic. Vodu dostanou

Přece si nebudeme hlasy voličů kupovat. Já chci, aby mě lidi volili, protože mi věří. Protože jsou přesvědčení, že pro ně budu ty čtyři roky dělat něco smysluplnýho. A ne jenom jednou za tři měsíce hajlovat na třináct bodů programu veřejného zasedání zastupitelstva.

Takže byla beseda. Vlastně dvě.

Krásné letáčky, pozvánka všem do schránky s termínem, programem, hezkou fotkou a... "Božka, tam se asi nenadlábnem. To radši kouknem na Prostřeno. Namažeš chleba se sádlem a podíváme se, jestli to v Praze dělaj stejně."

A tak to taky dopadlo.

Není žvanec, nejsou besedující.

Na tu první sešlost dorazilo šest lidí. Z toho dva zástupci konkurenčních stran podívat se, jestli tady fakt nebude nic k jídlu a to pivo si fakt musejí zaplatit sami. Nebylo. A museli. Fakt. Páč voda s citronem jim nejela. A brambůrky jsme sežrali my.

Druhá beseda ovšem dopadla o poznání lépe. Jen si to vezměte - při té první jsme na účast šesti hostů vynaložili 345 Kč. To znamená 57 Kč a 50 haléřů na jednoho účastníka besedy. U té druhé jsme už ale optimalizovali rozpočet na 0 Kč. Přičemž přišli dva lidi a 0 Kč na osobu ukázalo, jak efektivně bychom v zastupitelstvu hospodařili s veřejnými financemi.

A toliko k zájmu občanů o věci veřejné a guláš zdarma.

To jsem ještě nezažil

Představte si, že mi přišel do schránky volební lístek s mým vlastním jménem! Kandidátka číslo 5 - S mladými do budoucnosti - první v pořadí Jan Navrátil, 29 let, OSVČ.

OSVČ?

No, to jsme asi krapet nedali. Ale kdo to měl vědět, že se v těch přihláškách píše truhlář, dělník, učetní, ředitel a tak. Sem prostě navyklej, že všude píšu OSVČ. Stejně jako těch pět dalších lidí za mnou... "Cože to jsou, Božka? OZZ? No tak to hodím těm sociálním demokratům. Ti jim pomůžou."

Otázka, jestli bych to v obci s věkovým průměrem 54 let vytrhl s copywriterem.

A pak to přišlo.

Pátek 5. října 2018. Zkontrolovat, zda je křížek na správném místě. Vložit do obálky. Sebejisté vykročení zpoza plenty. Úsměv na komisi. Úsměv na... Aha, tak nic, v televizi zase bude jen Babiš s Okamurou. Tak teda volím SEBE!

My to vyhráli! My to...

Ale hezky jsem si to naplánoval. Očekávat výsledky voleb na dnech moravského vína v Olomouci, se sklenou vína neustále v pohotovosti. Volby.cz a... Refresh. Refresh. Refresh. Refresh...

Ty vole!

My to... My to vyhráli! 32,29 %!

Ivane! Máš o jeden hlas víc. Budeš starosta!

Volám, kam se dá. Našim. Kámošům. Současnému starostovi pogratuluju k druhému místu až později.

Klepu se. Natahuju. Brečím. Směju se.

Tohle je asi nejvíc, co jsem v životě dokázal. Lidi nám dali důvěru a můžeme tam u nás začít něco dělat. Rozkrýt špínu. Přinést změny. Dělat to, co jsme si vysnili. A ti ostatní nás musí brát vážně. Bože, já jsem tak šťastnej.

Á, budoucí starosta přichází. "Tak co starosto?" ... "Všechno špatně! To byly výsledky jenom za Karlov. Morávka ještě není sečtená."

To si děláš... Fakt? Né, to není možný!

Je.

Takže další dvě hodiny zase jen refresh, refresh, refresh,refresh, refresh, refresh. A pak mi to všechno vzali. Celkové výsledky voleb: S mladými do budoucnosti - 16,94 %. Do zastupitelstva se dostali dva. Jsem první náhradník. Kdybych věděl, jak se písmeny reprodukuje ten game over zvuk, když vypadnete z Chcete být milionářem, tak ho sem napíšu. Další sklenička je na žal. Anebo sem podej celou tu flašku, troškaři.

Zase se klepu

A zase volám, kam se dá. Našim. Kámošům. Současnému starostovi už ani volat nebudu. Jsem blbec. Cpu se do zastupitelstva a nerozumím údaji "Sečteno 50 %".

Ach jo. Že by ten guláš zdarma opravdu dělal takový divy?

Nevím no. Babiš ho v Praze navařil za 130 mega, dostal jen 15,37 % hlasů a je bez primátora. Vastně je na tom ještě hůř jak my - s těma našima 3244 Kč v kampani. Takže když to vezmu kolem a kolem, tak jsme ušetřili krásných 129.996.756 Kč. A vlastně teda máme docela dobrej výsledek, no ne?

P.S. Kdybyste chtěli podotknout něco ve smyslu "Já ti to říkal!", tak upozorňuju, že ani příště vás neposlechnu. Protože za ty zkušenosti to stálo.

Největší kouzelnický trik v historii lidstva

Ale pozor, zcela určitě nepřijde kouzelník. Tyhle čáry ovládají jiní fištróni a úspěšné reprízy dělají dennodenně. Akorát důsledky téhle magie nejsou pro planetu nic moc.

Takže spíš to nazvěme černou magií.

Abrakadabra, peníze. Ty jsou totiž jedna velká fligna. Páč možná jaksi tušíte, že většina peněz na tomto světě neexistuje. Prostě nejsou. Soukromé banky je vytvářejí stejným způsobem jako já tenhle článek - naťukají je do klávesnice.

Kdepak papírky s Masarykem nebo Lincolnem. Ty tvoří sotva 5 % všech peněz, co jsou v oběhu.

Zbytek tvoří dluh.

Jak se zrodilo kouzlo

Byly časy, kdy žádné peníze nebyly. Lidi vyměňovali věci, kterých měli nadbytek za jiné, kterých měli nedostatek. Což se časem ukázalo jako dost neefektivní. Potřeboval jsem vepřovou kýtu, ale řezník nechtěl moje jabka. Takže jsem musel hledat, kde ty jabka udám za něco, co řezník potřebuje.

Tohle řešit každý den, tak budu radši vegetarián.

Takže vznikly první platidla. Místní lokální měny - skořápky, hezké kamínky, kakaová zrna, mušle, peří,... a brzo přišlo na scénu i zlato.

A objevili se taky lidi s trezorem. Pán s velkým bezpečným sejfem, ke kterému si začali lidi ukládat své úspory, aby jim je z pod polštáře nevybral nějakej nenechavec. Samozřejmě, že si za tuhle službičku řekl pán o malý poplatek. Na přilepšenou. Vkladatelům vydal papírové stvrzenky, přičemž ti zjistili, že s kousky papíru se kšeftuje na trhu líp, než s dvoukilovým zlatým balvanem v kapse.

Takže vkladatelé používali pro směnu zboží tyhle stvrzenky a pro svoje zlato přicházeli jen velmi, velmi zřídka. A pravděpodobnost, že by si pro své vklady přišli všichni naráz se rovnala nule.

Ideální příležitost rozehrát ďábelskou hru.

Peníze se musí točit

No přece toliko zlata nebude jen tak zbůhdarma ležet v sejfu? Když se všude potlouká tolik lidí, co potřebujou opravit střechu a nakoupit dárky pod stromeček. Tak se náš pán se sejfem rozhodl, že bude to zlato půjčovat.

Jenže... lidi nechtěli zlato.

Oni chtěli ty papírky, co s nimi všichni ostatní platí na trhu.

OK, žádný problém. Půjčíme papírek. Stvrzenku nebo šek. Říkejte tomu, jak chcete. Hlavně, že pak přivalíte zpátky i s úrokem.

To byl nápad za všechno zlato. Páč průmysl v té době expandoval, Evropa kolonizovala nová území a bylo potřeba víc a víc peněz. Který lidi neměli, ale náš pán se sejfem ano. Takže půjčoval a půjčoval a bohatl a bohatl. Až neměl co půjčovat.

Půjčím i to co nemám

Nevadí. Vždyť namočit husí brk do inkoustu a napsat pár řádků na papír je tak snadný. Takže vydáme pár šeků, které zlatem podložené nejsou. No co, všichni najednou si ty svoje vklady stejně vybrat nepřijdou a dokud budou lidi splácet, všechno pošlape jak na drátkách.

Fungovalo to?

Výborně.

Z pána se sejfem se stal regulérní bankéř, co zbohatl z úroků ze zlata, které vůbec neexistovalo.

Že to nemohlo mít dlouhého trvání? Ale no tak...

Je potřeba expandovat

Vydělávat na půjčování peněz bylo odjakživa považováno za zlodějnu. Lichvu. Všechny náboženství světa to do jednoho odsoudily.

Jenže, když se kácí les... i papež oči přimhouří.

A vlády to rády legalizují. Vžďyť přece díky všem těm půjčkám můžou dál expandovat a podmaňovat si nové kultury.

Byla tady ale jedna podmínka. Bankéři musí udržovat určitý poměr mezi skutečnými a fiktivními penězi. Začalo to na 1 : 2. Ale samozřejmě nebyl problém to kdykoliv změnit, že ano. A tak nám to brzy vyskákalo na 1 : 9. Takže na jednu reálnou korunu (na kterou si můžete sáhnout) přidalo devět fiktivních - vydaných na dluh.

Té jedné reálné koruně se říká systém částečných rezerv. Jednoduše nějaké peníze existovat musí - kdyby se náhodou až příliš vkladatelů rozhodlo vyrazit do banky pro své úspory.

Kolik peněz vlastně existuje?

Tolik, kolik si půjčíme.

Jakmile se podškrábneme na tečkovaný řádek v závěru úvěrové smlouvy, vytvoříme nové peníze.

Banka je doslova vytáhne z kloubouku na základě našeho závazku dluh splatit. Věřte, nevěřte, nikdo do banky neposlal paklík čerstvě vytisklých papírků s Masarykem, abychom si mohli koupit novýho bavoráka. To číslo tam prostě jen vyťukali do klávesnice a připsali na náš účet.

A bublina se dál nafukuje.

Protože systém částečných rezerv se už neuplatňuje vzhledem k zásobám ve zlatě. Pche, zlata je přece omezené množství. Takže se poměr vztahuje k již existujícím penězům. Které ale taky vznikly z dluhu.

Ups!

A teď ten problém

Tohle zatím byl jen popis reality. Která se ve škole neučí (asi už je jasné proč) a místo toho nám párkrát do roka v televizních novinách ukážou uhrančivý záběry, kterak nový peníze lítaj z tiskárny.

Wow!

Průšvih je, že čím víc peněz koluje v oběhu, tím klesá jejich hodnota. Takže za co jste si dnes koupili vepřové plecko, za to přiští týden koupíte maximálně 5 rohlíků.

To nikdo nechce.

Takže se musí imrvere navyšovat i objem výroby a obchodu. Stejným tempem, jakým roste počet peněz. Prostě ekonomika musí růst, růst a růst. A aby ekonomika rostla, musíme víc spotřebovávat. Víc nakupovat, víc jíst, víc cestovat, víc pařit, víc všechno.

A víc a víc přírodních zdrojů se musí každý rok proměnit v odpad.

Musí se vykácet víc lesů, vytěžit víc ropy, vypěstovat víc bavlny, řepky, kukuřice. Musí se vyrobit víc aut, hodinek, oblečení, počítačů, ještě chytřejších telefonů, selfie tyčí a dalších hovadin. A někdo to musí koupit samozřejmě.

My. Za peníze, co si půjčíme.

A které musíme splácet.

Takže o to víc hákujeme, protože máme pocit (správný), že peněz není nikdy dost. Devastujeme životní prostředí, vykořisťujeme komunity a vycucáváme planetu jen proto, aby celý tenhle systém držel pohromadě. A to je velký problém. Protože další planetu si do počítače nevyťukáme.

No... a happy end nebude?

A tak může být.

Třeba když se vrátíme k lokálním měnám. Ne fiat měnám vydávaným státem. Prostě si vytvoříme vlastní.

Utopie? Kdepak.

Lokální měny fungují.

Life Dollars by se určitě daly nazvat udržitelným a poctivým alternativním peněžním systémem. Life Dollar má hodnotu jedné hodiny času. A hodina je stejná pro každého. Přičemž se posouváme od "Kolik peněz to stojí?" ke spravedlivějšímu "Jakou to má hodnotu?"

A zajímavý je taky systém LETS pro místní komunity. Všichni máme co nabídnout - od hlídaní dětí až po domácí zavařeniny. Tak to prostě zveřejněte, přidejte "cenu" v jednotkách a obchodujte se sousedy za skutečnou hodnotu. Ne fiktivní peníze. Princip je takový, že součet všech zůstatků je vždycky nula. Někdo je v plusu, jiný v mínusu, ale někdo musí utrácet, aby si jiný vydělal. To je normální.

Tak asi záleží, jaký si to uděláme...

P.S. Napadlo vás, co by se stalo, kdybychom všechny dluhy světa splatili? .......... Kouzlo by pominulo.

Jak si myslíme, že děláme dobrou věc a ono ne

Někdo nám tady věší bulíky na nos. A ještě způsobem, že sladce usínáme s pocitem, jak jsme se nákupem nového trička zachovali velice ekologicky a přispěli na léčbu rakoviny. Přestože výroba toho trička rakovinu pár lidem způsobila a ekologická není ani náhodou.

Ale dobře se to poslouchá, ne? Eko, bio, udržitelný přístup, dobročinnost, záchrana, recyklované, charita, léčba,...

Takovej malinej odpustek za všechny spáchané hříchy.

Nebo myslíte, že všem těm korporacím leží opravdu na mysli jen a jen naše dobro, světový mír a krásná čístá planeta? Jasně. A Hitler byl starej dobrák.

Tesco recyklující

Čtvrtý největší maloobchodní řetězec na světě se prezentuje jako odpovědná firma. Takže naposled si hokynáři v Tescu uvědomili, že více než milarda tun jídla, co se jen tak vyhodí, protože si ho nikdo nekoupí před datem expirace, je fakt problém.

To to trvalo.

Takže z potravinového odpadu teď začnou vařit. Jo a Malajcům vymysleli recyklovanou tašku s čárovým kódem, který se při nákupu mění ve slevu 20 senů. To aby si jí vážili a neházeli plasty do moře.

No, rád bych zatleskal, ale...

Ne!

Protože to je stejný, jako když o sobě řeknu, že žiju zdravě a na důkaz toho si zapálím cigaretu.

Odpovědné by bylo, kdyby Tesco přestalo utlačovat lokální zemědělce a vykupovali od nich ovoce, zeleninu a maso za férové ceny. A ne že se s nimi dohodnou na vypěstování několika tun řepy a pak jim řeknou, že už ji nechtějí. Leda za poloviční cenu. Potom by nemuselo jídlo rotovat kolem celýho světa a zanechávat za sebou tu ohromnou ekologickou stopu.

A taky by pomohlo, kdyby se odpovědní markeťáci Tesca vykašlali na ty miliardy papírových letáků 2x do týdne a netlačili nás do větší a větší spotřeby.

Ale zase to s tou odpovědností nebudeme přehánět, ano? Vždyť by jim klesly zisky.

Avon pochodující

To se takhle sejde víc jak 20.000 lidí z celé republiky, aby společnými silami bojovali proti rakovině prsu. Všichni do jednoho si koupí symbolická růžová trička a na důkaz, že to s tím bohem myslí fakticky vážně, vypustí na závěr do vzduchu tisíce růžových balónků. A Instagram Avonu jenom září.

No...

Akorát ty trička, milé dámy, ty jsou vyrobené z polyesteru a bavlny.

Té bavlny, kterou farmáři v rozvojových zemích dennodenně kropí insekticidy a pesticidy - v EU pro jejich škodlivost raději zakázanými. A samozřejmě u toho nepoužívají žádnou ochranu. Takže je dost pravděpodobný, že těch 30.000 triček, co se letos prodalo na boj proti rakovině, několika desítkám lidí rakovinu způsobilo.

Jo a polyester se vyrábí z ropy. To je taky hrozně šetrný k planetě a lidskýmu zdraví.

Ale jinak v pohodě.

A předpokládám, že ty balónky si pak jdete posbírat.

Bill Gates darující

Jeden z nejbohatších lidí planety se už před mnoha lety odhodlal světu ukázat, že Windows není dobrý jen k restartu. Založil nadaci Gates Foundation, která se zaměřuje především na prevenci AIDS a boj s nemocemi, co ohrožují země třetího světa. A ze svého do ní vložil neskutečných 35 miliard dolarů.

Panejo! Dovolíte, Bille, abych vám potřásl pravicí?

Anebo, moment. Radši ne.

Zase to má háček.

Aby těch 35 miliard neztrácelo na hodnotě, museli v Gates Foundation ty peníze investovat.

Tak nějaké ty miliardy dolarů vložili do akcií farmaceutických firem. Bohužel právě těch firem, jejichž cenová politika znemožňuje dodávat do Afriky léky, které se tam Gatesova nadace snaží dostat. Trochu paradox, ne?

A i další část investic nadace putovala do společností, které odporují jejím charitativním cílům a země třetího světa svým přístupem vykořisťují.

No Bille, tohle bys měl ještě promyslet.

adidas zachraňující

Když si projedete kolekci tohohle giganta, najdete tam opravdu spoustu produktů z recyklovaného polyesteru, plastového odpadu sesbíraného na plážích a starých rybářských sítí.

Je nutno říct, že jako jedna z mála oděvních firem se adidas alespoň snaží něco prospěšného dělat. To takové Burberry loni spálilo neprodané oblečení za 850 milionů korun. Kvůli ochraně exkluzivity značky.

Takže adidasu palec nahoru?

No pomaličku s tím. Pořád je tu totiž ten stejný problém - spotřeba.

Nebylo by efektivnější, kdyby adidas co čtvrt roku nevydával novou kolekci a svým marketingem v nás nevzbuzoval pocit, že tohle nové tričko prostě potřebujeme? Jinak nebudeme přes léto dost cool a neotočí se za námi ani bezpečnostní kamera v supermarketu?

Myslím, že bylo.

Takže je to všechno zase trochu jinak. V prvé řadě udržitelný růst pro akcionáře a s velkým odstupem za ním udržitelný přístup k planetě. Ale na ekologii lidi dobře slyší.

A borec na konec

Titul frajera roku a zlatého bludišťáka k tomu si zaslouží Philip Morris. Jo přesně! To je ta firma, co vyrábí většinu cigaret na světě. Před pár lety dala krásných 60 milionů dolarů na charitu.

Dalo by se to brát jako opravdu dobrý skutek.

Kdyby dalších 108 milionů dolarů nevrazili do propagace jejich nezištěného daru.

Ajajaj!

Když tohle víte, tak pak těžko můžete věřit Exxon Mobil a Shell jejich image ochránců přírody. Vždyť přece těžba ropy není nic hrozného. A těch pár stovek parků pro děcka, co na oplátku vybudují, tu zdevastovanou přírodu a vykořisťování lidí vykompenzují.

Tak určitě.